Sachmet (původně snad Sechmet, vpřekladu „Mocná“, řecky Σαχμις – Sachmis^[1]) je staroegyptská bohyně zobrazovaná vpodobě divoké lvice nebo ženy se lví hlavou spojená původně spanovníkem jako zosobnění jeho ochrany a božské moci. Mohla být také pokládána za jeho božskou matku: např. na reliéfech ze Sahureova a Niuserreova zádušního chrámu vAbúsíru z5.dynastie je jednou zbohyň, které krále kojí. Od doby Střední říše je chápána jako destruktivní válečná bohyně, která ovšem také napomáhá kvítězství. Spolu sjinými bohyněmi je ztotožňována sUreem. Od Střední říše byla úzce spojována sHathorou^[2] jako krutý projev této vlídné bohyně, takže obě mohou být nahlíženy jako dvě podoby jednoho božství.^[1] Literárně je tato představa snad zachycena už vpříběhu o pastýři a bohyni zdoby Střední říše, explicitně je vyjádřena vnovoříšské Knize o nebeské krávě. Vedle toho byla spojována také s Tefnutou a dočasně i s Bastetou, snimiž sdílí podobu lvice.

Sachmet byla manželkou boha stvořitele Ptaha a matkou Nefertema, proto byla považována za významnou mennoferskou bohyni. Jejími zbraněmi byly žhavé pouštní větry a šípy, které střílela do srdcí nepřátel. Tímto způsobem se stala také Ureem chrlícím oheň (Raovým okem). Ve svém bezmezném hněvu rozšiřovala Sachmet také nemocemi a nákazami strach a hrůzu. Podařilo-li se její hněv ukonejšit, většinou obětí, která obsahovala pivo, proměnila se na Zázračnou spřízviskem Werethekau. Vtéto své podobě používala svou moc kléčení a urychlovala také znovunastolení pořádku vříši. Staroegyptští lékaři pokládali Sachmet za svoji patronku.