Thovt je vřečtině používané (vrůzných variantách, např. Θώθ –Thóth) a zegyptštiny ne zcela jasným způsobem odvozené jméno staroegyptského boha Džehutiho zobrazovaného vpodobě muže shlavou ibise (méně často ibise samotného) nebo vpodobě paviána a ztotožňovaného sřeckým bohem Hermem. Přestože jej jménem nelze prokázat před 4. dynastií, badatelé považují za jisté, že ikonograficky je doložen už vPředdynastické době vpodobě ibise na standartě, svém symbolu užívaném po celé faraonské období. Tento symbol ostatně sloužil jako ideogram pro variantu hieroglyfického zápisu Thovtova jména.

Thovt původně nejspíš byl především bohem Měsíce. Vrozvinuté teologii Střední a především Nové říše se stal jedním z bohů –stvořitelů, původcem božské moudrosti a poznání ve všech jeho formách. Vpozdějších obdobích se stává také bohem magie a čarování: vtéto souvislosti Cicero poznamenává, že Egypťané se bojí už jen vyslovit jméno boha.^[1] Pokud je toto sdělení pravdivé, mohlo by Džehutiho řecké pojmenování Thovt být odvozeno zněkterého z mnoha dalších pojmenování či epitet, jimiž Egypťané pozdní doby boha nepřímo označovali ve snaze vyhnout se použití jména.

Město Hermapolis uctívalo boha Thovta. Tento bůh má stejné charakteristiky jako Atum – Thovt je tím nestvořeným, co existuje ve vesmíru, je moudrostí, mírou všech věcí. Zobrazuje se s hlavou ptáka ibise. Je současně písařem, který vede záznamy o všech věcech, pravou rukou spravedlnosti a tím, který na hrnčířském kruhu vytváří tělo člověka z prvotní hmoty a jeho ducha z prvotní duše.

Hlavním střediskem Thovtova kultu bylo hornoegyptské město Chemenu (dříve přepisováno jako Chmunev; též Velká Hermopolis) voblasti dnešního Ešmúnénu ve středním Egyptě, kde mohl být vpozdní době spojován s teologickým konceptem Osmera bohů.

Řekové Thovta ztotožnili sHermem.^[2] Nejpozději od přelomu letopočtu až do moderní doby Thovt (ovšem ve výrazně modifikované podobě) představuje jako Hermes Trismegistos ústřední postavu hermetismu. Vedle toho je jedním znejčastějších objektů uctívání kemetistů.

Etymologie jména Džehutij (eventuálně Džehutej nebo Džehuty) je neznámá a je vykládána různými způsoby.^[3] Sami Egypťané je vykládali prostřednictvím slovních hříček, zčehož se usuzuje, že jeho původ byl už ve starověku nejasný.

Moderní badatelé jméno překládali jako „pocházející z Džehutu“, což by mělo odkazovat na místo nazývané Egypťany Džehut, kde snad byl tento bůh původně uctíván. Džehut ovšem není nikde vnám známých staroegyptských textech zmíněn a pravděpodobně ani nikdy neexistoval. Ztohoto důvodu je dnes nejčastěji (a to různými způsoby) odvozováno od staroegyptského označení pro ibise, který byl jednou zThovtových podob. Existují ovšem i jiné názory, např. že jméno by mělo být přeloženo jako „Vyměřovač“^[4], což by odkazovalo na zřejmě původní roli Thovta jako lunárního boha (podle fází Měsíce byl měřen čas).

Nejpozději od Pozdní doby začal být Egypt ve starověkém světě pokládán za zemi mimořádného vědění a moudrosti, vníž „bohové žili mezi lidmi“,^[5] takže „pro mnoho cizinců všech společenských vrstev byly egyptská kultura a náboženství natolik přitažlivé, že byli odhodláni urazit poměrně dlouhou a časově náročnou cestu“;^[6] toto vědění bylo vzhledem k egyptskému pojetí spojováno sThovtem. Řekové jej ztotožnili s Hermem a svyužitím domácí tradice jej začali označovat jako Herma Trismegista (přímo doloženo ovšem sjistým zpožděním až kolem roku 240).^[7] Vtéto podobě začal být Thovt od ptolemaiovské doby postupně pokládán za zakladatele širokého proudu synkretických hermetických nauk,^[5][8] pro něž byl zřady důvodů „přijatelný i pro některé židovské a raně křesťanské autory jako jeden zdávných proroků“.^[8] Podle shodného mínění egyptologů (a vrozporu svlastní hermetickou tradicí přetrvávající do moderní doby) ovšem tyto představy, přestože je jim vtextech dáván egyptizující nádech, odrážejí jen málo způvodního egyptského pojetí. Thovt zde už nevystupuje jako bůh, ale jako nejmoudřejší zegyptských kněží.^[2]

Thovt je vzákladní podobě zobrazován jako muž se zeleně vybarvenou hlavou ibise, svého posvátného zvířete (jako ibis samotný je zobrazován méně často). Kromě obvyklých božských atributů bývá přepásán šerpou odkazující na jeho roli původce posvátných náboženských rituálů, jako božský písař může být zachycen spísařskou paletou a rákosovým pisátkem. V roli boha času a trvání, kdy obdarovává panovníka dlouhou vládou, drží vrukou hůl sřadou zářezů sloužících k počítání (patrně osekanou palmovou větev) nebo zapisuje královo jméno na listy posvátného stromu išed. Často bývá zobrazován ve společnosti bohyně Maat nebo bohyně Sešat.

Druhým typem zobrazení je podoba paviána, dalšího Thovtova posvátného zvířete. Vtomto případě ovšem nejsou kombinovány zvířecí znaky slidskými. Nejtypičtěji je využívána na sochách písařů: Thovt –patron písařů zde sedí jako pavián na podstavci vedle zobrazované osoby. Archeologové v Egyptě také našli množství mumifikovaných opic, které byly zasvěcené bohu Thovtovi.

Egyptolog Erik Hornung upozorňuje na to, že vedle těchto způsobů Thovt může být, byť velice zřídka, zobrazován včistě lidské podobě: snad tomu tak je vChonsuově kapli jedné ze staveb vLuxoru. To podle Hornunga „nabývá na významu vzhledem k tomu, že vHermu Trismegistovi bývá spatřován nikoli bůh, nýbrž moudrý člověk.“^[7]

Zobrazován může být spokrývkou hlavy i bez ní, typickou ozdobou pro všechny typy Thovtových podob je zlatý sluneční kotouč (případně měsíční úplněk) vsazený do měsíčního půlměsíce.