VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vicenza

⇱ Vicenza – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vicenza
Vicetia
👁 Vicenza
Vicenza
Poloha
Souřadnice45°33′ s. š., 11°33′ v. d.
Nadmořská výška39mn.m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátItálie👁 Itálie
Itálie
RegionBenátsko
ProvincieVicenza
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha80km²
Počet obyvatel111 980(2017)
Hustota zalidnění1 399,8obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaFrancesco Rucc
Oficiální webwww.comune.vicenza.it
Telefonní předvolba0444
PSČ36100
👁 Logo Wikimedia Commons
multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
👁 Image
Basilica Palladiana na Piazza Signori
👁 Image
Dóm
👁 Image
Teatro Olimpico, proscenium
👁 Image
Villa La Rotonda

Vicenza [vičenza] (v benátštině Vicenzsa či Vicensa) je italské město v oblasti Benátsko, hlavní město stejnojmenné provincie a sídlo biskupství. Leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone, na severním úpatí Monti Berici, přibližně 70km západně od Benátek. Žije zde téměř 113 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak 287000.[1] Vicenzu proslavil především renesanční architekt Andrea Palladio; kromě jeho staveb je zde řada dalších historických a uměleckých památek, což z ní činí poměrně významný cíl kulturní turistiky. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Podle Strabóna bylo území dnešní Vicenzy osídleno polomýtickým kmenem Euganei , který byl vytlačen etnikem Venetů v 3 až 2 st. př. n. l.[2] V roce 148 př. n. l. byla v vybudována římská silnice Via Postumia, která procházela Vincenzou. Původně se město pravděpodobně jmenovalo Berga, v římských dobách je nazýváno Vicetia ,Vincentia nebo Vicentia. [3] V době římské občanské války stála Vincenza jako ostatní venetská města na straně Caesara a v roce 49 př. n. l. získali obyvatelé za odměnu římské občanství. V této době byla Vincenza méně významným městem na silnici spojující Mediolanum (Milán) a Aquileiu, ve srovnání s blízkým Pataviem (Padova). Římané využívali blízké mramorové lomy a Vicetia byla známa i produkcí pálených cihel a zpracováním vlny.[4] Je zachováno několik pozůstatků z římské doby, tři mosty přes řeky Bacchiglione a Retrone a izolované oblouky akvaduktu nedaleko Porta Santa Croce.

Ve středověku Vicenza patřila dynastii Della Scala. Mezi lety 1404 a 1797 pak byla součástí Nejjasnější republiky benátské. V 16. století prožila Vicenza zřejmě nejslavnější období: tehdy zde působil pozdně renesanční architekt Andrea Palladio, který zde zanechal řadu slavných staveb (Basilica Palladiana, Palazzo Chiericati, divadlo Teatro Olimpico či Villa la Rotonda) a roku 1580 zde zemřel. Na palladiovskou tradici posléze navázali další architekti, zejména Vincenzo Scamozzi.

Po napoleonských válkách Vicenza připadla Rakouskému císařství, povstání roku 1848 potlačil maršál Radecký a roku 1866 se pak Vicenza s celou Lombardií a Benátskem stala součástí sjednoceného Italského království. Během 1. i 2. světové války se v okolí odehrávaly poměrně těžké boje. V letech 1944 a 1945 bylo město bombardováno: za oběť padla hned dvě divadla a o život přišlo přibližně 2000 lidí. Po válce, v době italského ekonomického zázraku, se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst celé Itálie. Od roku 1990 zde působí některá pracoviště Padovské university.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Poměrně sevřené historické město protíná napříč Corso A. Palladio, od Piazza Castello na JZ až k Teatro Olimpico na SV, lemované měšťanskými domy a paláci.

  • Piazza Signori uprostřed města:
    • Basilica Palladiana je středověká radnice ze 13. století, kterou Palladio obestavěl dvojitými arkádami. Patří mezi jeho nejslavnější stavby.
    • Torre Bissara, štíhlá, 82m vysoká věž ze 12. století, ve 14. století přestavěná na zvonici.
    • Loggia del Capitano na protější straně, kde sídlil benátský guvernér, z roku 1571 podle Palladiových plánů
  • Teatro Olimpico je patrně nejstarší kryté divadlo, dokončené 1583 rovněž podle Palladiova návrhu. Jako starověká divadla má polokruhové mramorové lavice a ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, která uzavírá scénu.
  • Dóm, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem.
  • Gotický kostel San Lorenzo (1280-1344) na SZ okraji historického města
  • Zahrada Salvi na JZ okraji města (A. Palladio), blízko Torre del Castello, zbytku městských hradeb.
  • Villa Capra či La Rotonda, na návrší 2km JV od města je také jedna z nejslavnějších Palladiových staveb. Přísně symetrická na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.
  • Mohutná barokní Basilica di Monte Berico na návrší asi 2km jižně od města s krásnou vyhlídkou na město a Alpy

Slavní rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

Vicenza je bohatým městem s převládajícími malými a středními podniky. Důležitým odvětvím je kromě strojírenství také zlatnictví a šperkařství.

Vicenza leží na hlavní železniční trati PadovaVerona; odbočuje zde dvoukolejná trať do Trevisa a lokálka do městečka Schio. Město je napojeno na dálnici A4 z Turína do Terstu.

Veletrh šperků Vicenzaoro

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Vicenza se každý rok koná jeden z největší šperkařských veletrhů na světě s názvem Vicenzaoro. Můžete si tu prohlédnout nejnovější módní trendy a technologie v oboru šperkařství na následující rok. Hlavní výstava je vždy v lednu a nazývá se Vicenzaoro Winter. Další menší veletrh se stejným názvem se koná v září a má název Vicenzaoro September.

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]
  1. GeoDemo – Istat.it. demo.istat.it [online]. [cit. 2017-10-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne2020-07-28.
  2. Pearce, M., R. Peretto, P. Tozzi, DARMC, R. Talbert, S. Gillies, J. Åhlfeldt, J. Becker, T. Elliott. Places: 393513 (Vicetia) [online]. Pleiades [cit. 2013-04-10]. Dostupné online.
  3. Franco Barbieri, Renato Cevese, Vicenza, ritratto di una città, Guida storico-artistica, Angelo Colla editore, pag. 19
  4. ADAMEC, Jaromír. Palladiova Vicenza. Země světa. 1.5.2022, roč. 21, čís. 6, s. 14–19. Dostupné online.
  5. Sister Cities International (SCI) [online]. Sister-cities.org [cit. 2013-04-21]. Dostupné varchivu pořízeném dne2015-06-13.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • K. Baedeker, Northern Italy. Leipzig 1910.
  • Ottův slovník naučný, heslo Vicenza. Sv. 26, str. 646

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Benátsko • Obce v provincii Vicenza

AgugliaroAlbettoneAlonteAltavilla VicentinaAltissimoArcugnanoArsieroArzignanoAsiagoAsigliano VenetoBarbarano VicentinoBassano del GrappaBolzano VicentinoBreganzeBrendolaBressanvidoBroglianoCaldognoCaltranoCalveneCamisano VicentinoCampiglia dei BericiCampolongo sul BrentaCarrèCartiglianoCassolaCastegneroCastelgombertoChiampoChiuppanoCismon del GrappaCogollo del CengioConcoCornedo VicentinoCostabissaraCreazzoCrespadoroDuevilleEnegoFara VicentinoFozaGallioGambellaraGambuglianoGranconaGrisignano di ZoccoGrumolo delle AbbadesseIsola VicentinaLaghiLastebasseLongareLonigoLugo di VicenzaLusianaMaloMarano VicentinoMarosticaMason VicentinoMolvenaMonte di MaloMontebello VicentinoMontecchio MaggioreMontecchio PrecalcinoMontegaldaMontegaldellaMontevialeMonticello Conte OttoMontorso VicentinoMossanoMussolenteNantoNogarole VicentinoNoveNoventa VicentinaOrgianoPedemontePianezzePiovene RocchettePoiana MaggiorePosinaPove del GrappaPozzoleoneQuinto VicentinoRecoaro TermeRoanaRomano d'EzzelinoRossano VenetoRosàRotzoSalcedoSan Germano dei BericiSan NazarioSan Pietro MussolinoSan Vito di LeguzzanoSandrigoSantorsoSarcedoSaregoSchiavonSchioSolagnaSossanoSovizzoTezze sul BrentaThieneTonezza del CimoneTorrebelvicinoTorri di QuartesoloTrissinoValdagnoValdasticoValli del PasubioValstagnaVelo d'AsticoVicenzaVillagaVillaverlaZanèZermeghedoZovencedoZugliano

Italské památky na seznamu světového dědictví UNESCO

AgrigentoAlberobelloAmalfinské pobřežíAquileiaAssisiBenátky a jejich lagunaBenátské obranné stavbyBotanická zahrada v PadověCastel del MonteCerveteri a TarquiniaCilento, Vallo di Diano, Paestum, Velia a Certosa di PadulaCrespi d’AddaDolomityDomus de janasEtnaFerraraFlorencieHadriánova vilaIvreaJanov: Le Strade Nuove a systém Palazzi dei Rolli • Kopce prosecca Conegliano a Valdobbiadenekrálovský palác CasertaLiparské ostrovyMantova a SabbionetaMateramocenská střediska Langobardů v Itáliikatedrála Nanebevzetí Panny Marie, brána Torre Civica a náměstí Piazza Grande v ModeněMonte San GiorgioNeapolPalermo a katedrály v Cefalú a v MonrealePiazza del Duomo, PisaPienzaPompeje, Herculaneum a Torre AnnunziataPortovenere, Cinque Terre a ostrovy Palmaria, Tino a Tinettoprehistorická kůlová obydlí v AlpáchPůvodní bukové lesy Karpat a dalších oblastí EvropyRavennarezidence královského rodu SavojskýchRhétská dráhaŘímSacri MontiSan GimignanoSanta Maria delle GrazieSienaskalní kresby ve Val CamoniceSu Nuraxi di BaruminiSyrakusy a PantalicaUrbinoVal d’OrciaVal di NotoVeronaVia Appia (spolu s Via Traiana) • Vicenza a Palladiovy vily v BenátskuVilla d’EsteVilla Romana del Casalevily a zahrady Medicejských v Toskánskuvinařská krajina Piemontuslavná lázeňská města Evropy(Montecatini Terme) • Podloubí v BoloniCyklus fresek ze 14. století v PadověEvaporitický kras a jeskyně severních Apenin