VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Ribot

⇱ Alexandre Ribot – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexandre Ribot
👁 Image
Narození7.února 1842
Saint-Omer
Úmrtí13.ledna 1923 (ve věku 80let)
Paříž
AlmamaterPařížská právní fakulta
Povolánípolitik, právník, advokát a inženýr
PolitickástranaRépublicains modérés
ChoťMary Weld Burch
DětiAlexandre Ribot
Funkceposlanec francouzského Národního shromáždění (1877–1881)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1881–1885)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1885–1889)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1889–1893)
ministr zahraničních věcí (1890–1892)
…více na Wikidatech
👁 Logo Wikimedia Commons
multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandre-Félix-Joseph Ribot (7. února 1842 Saint-Omer13. ledna 1923 Paříž) byl francouzský politik. Ve čtyřech obdobích byl premiérem Francie (1892–1893, 1895, 1914, 1917). Krom toho zastával řadu dalších vládních funkcí: ministr zahraničních věcí (1890–1893, 1917), ministr vnitra (1893), ministr financí (1895, 1914–1917), ministr spravedlnosti (1914). Byl liberálem.[1] První dva premiérské mandáty zastával za Umírněné republikány (Républicains modérés), druhé dva za Republikánskou federaci (Fédération républicaine). Umírnění republikáni byli klíčovou silou Třetí republiky.

Vystudoval práva na Pařížské univerzitě a stal se vysokým úředníkem (ředitel odboru trestních záležitostí) na ministerstvu spravedlnosti.[2] V roce 1877 vstoupil do politiky. Více se začal angažovat na konci 80. let kvůli obavám z boulangismu, který hrozil nastolením diktatury. Roku 1890 prvně vstoupil do vlády. Byl znám jako anglofil, což ho vedlo i v jeho zahraniční politice. Dal také nový a velmi důležitý směr francouzské zahraniční politice dohodou s Ruskem, která později vygradovala ve spojeneckou smlouvu (1894). Jeho první vláda padla roku 1893 kvůli panamskému skandálu. Jeho druhá vláda roku 1895 padla kvůli neúspěchu vojenské intervence na Madagaskaru (druhá madagaskarská expedice). V roce 1906 se stal členem Francouzské akademie. V roce 1913 byl neúspěšným kandidátem na prezidenta republiky. Sehrál velkou úlohu během první světové války. Jeho vláda tehdy byla u moci během nejtěžší části války, kdy došlo k neúspěchu Nivellovy ofenzívy a následné vzpouře francouzských vojáků. Ribot poté odvolal Nivella a jmenoval vrchním velitelem francouzských armád generála Philippa Pétaina. Jeho vláda následně podala demisi, ale on zůstal ještě ministrem zahraničí ve vládě následné. Rezignoval na tuto funkci 16. října, a to kvůli ostré kritice za to, že odmítl německé mírové nabídky. Poté odešel z politiky, na poválečném politickém systému ve Francii se již nepodílel.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandre Ribot na anglické Wikipedii.

  1. SCHMIDT, M. E. Alexandre Ribot: Odyssey of a Liberal in the Third Republic. [s.l.]: Springer Science & Business Media 194s. Dostupné online. ISBN978-94-010-2067-1. (anglicky) Google-Books-ID: cZFfBgAAQBAJ.
  2. Alexandre Ribot. Britannica.com [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Francie

Louis-Jules Trochu (1870–1871) Jules Armand Dufaure (1871–1873) Albert de Broglie (1873–1874) Ernest Courtot de Cissey (1874–1875) Louis Buffet (1875–1876) Jules Armand Dufaure (1876) Jules Simon (1876–1877) Albert de Broglie (1877) Gaëtan de Rochebouët (1877) Jules Armand Dufaure (1877–1879) William Henry Waddington (1879) Charles de Freycinet (1879–1880) Jules Ferry (1880–1881) Léon Gambetta (1881–1882) Charles de Freycinet (1882) Charles Duclerc (1882–1883) Armand Fallières (1883) Jules Ferry (1883–1885) Henri Brisson (1885–1886) Charles de Freycinet (1886) René Goblet (1886–1887) Maurice Rouvier (1887) Pierre Tirard (1887–1888) Charles Floquet (1888–1889) Pierre Tirard (1889–1890) Charles de Freycinet (1890–1892) Émile Loubet (1892) Alexandre Ribot (1892–1893) Charles Dupuy (1893) Jean Casimir-Perier (1893–1894) Charles Dupuy (1894–1895) Alexandre Ribot (1895) Léon Bourgeois (1895–1896) Jules Méline (1896–1898) Henri Brisson (1898) Charles Dupuy (1898–1899) Pierre Waldeck-Rousseau (1899–1902) Émile Combes (1902–1904) Maurice Rouvier (1905–1906) Ferdinand Sarrien (1906) Georges Clemenceau (1906–1909) Aristide Briand (1909–1911) Ernest Monis (1911) Joseph Caillaux (1911–1912) Raymond Poincaré (1912–1913) Aristide Briand (1913) Louis Barthou (1913) Gaston Doumergue (1913–1914) Alexandre Ribot (1914) René Viviani (1914–1915) Aristide Briand (1915–1917) Alexandre Ribot (1917) Paul Painlevé (1917) Georges Clemenceau (1917–1920) Alexandre Millerand (1920) Georges Leygues (1920–1921) Aristide Briand (1921–1922) Raymond Poincaré (1922–1924) Frédéric François-Marsal (1924) Édouard Herriot (1924–1925) Paul Painlevé (1925) Aristide Briand (1925–1926) Édouard Herriot (1926) Raymond Poincaré (1926–1929) Aristide Briand (1929) André Tardieu (1929–1930) Camille Chautemps (1930) André Tardieu (1930) Théodore Steeg (1930–1931) Pierre Laval (1931–1932) André Tardieu (1932) Édouard Herriot (1932) Joseph Paul-Boncour (1932–1933) Édouard Daladier (1933) Albert Sarraut (1933) Camille Chautemps (1933–1934) Édouard Daladier (1934) Gaston Doumergue (1934–1935) Pierre-Étienne Flandin (1934–1935) Fernand Bouisson (1935) Pierre Laval (1935–1936) Albert Sarraut (1936) Léon Blum (1936–1937) Camille Chautemps (1937–1938) Léon Blum (1938) Édouard Daladier (1938–1940) Paul Reynaud (1940) Philippe Pétain (1940)

👁 Image
Premiéři III. republiky