| Dvojslabičné | |
|---|---|
| ◡◡ | pyrichij (dibrach) |
| ◡– | jamb |
| –◡ | trochej (chorej) |
| –– | spondej |
| Trojslabičné | |
| ◡◡◡ | tribrach |
| –◡◡ | daktyl |
| ◡–◡ | amfibrach |
| ◡◡– | anapest |
| ◡–– | bakchej |
| –◡– | krétik (amfimakr) |
| ––◡ | antibakchej (palimbakchej)) |
| ––– | molos (trimakr) |
| Čtyřslabičné | |
| ◡◡◡◡ | tetrabrach |
| –◡◡◡ | první péón |
| ◡–◡◡ | druhý péón |
| ◡◡–◡ | třetí péón |
| ◡◡◡– | čtvrtý péón |
| ––◡◡ | větší iónik (dvojnásobný trochej) |
| ◡◡–– | menší iónik (dvojnásobný jamb) |
| –◡–◡ | ditrochej |
| ◡–◡– | dijamb |
| –◡◡– | choriamb |
| ◡––◡ | antispast |
| ◡––– | první epitrit |
| –◡–– | druhý epitrit |
| ––◡– | třetí epitrit |
| –––◡ | čtvrtý epitrit |
| –––– | dispondej |
| Kombinované | |
| –◡◡–◡ | daktylotrochej |
| Legenda | |
| – | dlouhá, přízvučná slabika |
| ◡ | krátká, nepřízvučná slabika |
Amfibrach (z řec. amphíbrachys, oboustranně krátký) je v metrice stopa, skládající se ze tří slabik, v pořadí nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná (či v časoměrném verši krátká-dlouhá-krátká).[1]
V českém sylabotónickém verši jsou amfibrachy realizovány jako katalektické daktyly s předrážkou (přízvučné slabiky jsou vyznačeny tučně):
- „... ať zářilo slunce, ať večer se šeřil,
- já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil...“
- (Petr Bezruč: Kdo na moje místo?)
Amfibrachický verš (z důvodu přízvuku, který je umístěn na předposlední slabice) je typický pro polskou literaturu:
- Grał w lesie Matysek na skrzypkach z jedliny —
- I wygrał, i wygrał — płacz zmarłej dziewczyny.
- O, płaczu bezbrzeżny, dlaczego tak płaczesz?
- Dlaczego w pnie drzewne, jak we drzwi, kołaczesz?
- Zapomnij o klęsce, a świat się odmieni, —
- I rosą spłyń w zieleń, i spocznij w zieleni!
- (Bolesław Leśmian, Matysek)