VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Wilhelm

⇱ Ivan Wilhelm – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., dr.h.c.mult.
👁 Ivan Wilhelm (2017)
Ivan Wilhelm (2017)
4. předseda
České konference rektorů
Vefunkci:
25. února 200031. ledna 2006
PředchůdceJan Hron
NástupcePetr Sáha
506.rektor Univerzity Karlovy v Praze
Vefunkci:
1. února 200031. ledna 2006
PředchůdceKarel Malý
NástupceVáclav Hampl
Prorektor Univerzity Karlovy pro rozvoj
Vefunkci:
1994–2000
PředchůdceJaroslav Mihule
NástupcePetr Widimský
náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Vefunkci:
1. června 201131. srpna 2012
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1965-1969)
Nestraník
do EPza EDS (2009)

Narození1.května 1942 (83let)
Trnava
Slovensko👁 Slovensko
Slovensko
ChoťLudmila Wilhelmová
Dětidcera Barbora
Alma materČVUT v Praze
Univerzita Karlova v Praze
Profesefyzik, pedagog a jaderný fyzik
Oceněníčestný doktor Univerzity Claudea Bernarda v Lyonu (2003)
čestný doktorát Univerzity Komenského v Bratislavě (2006)
CommonsIvan Wilhelm
👁 Image
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Wilhelm (* 1. května 1942 Trnava) je český jaderný fyzik a vysokoškolský pedagog, bývalý rektor Univerzity Karlovy a první svobodně zvolený předseda Akademického senátu UK.

Od června 2011 do srpna 2012 působil jako náměstek pro vysoké školy na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR pod vedením Josefa Dobeše a Petra Fialy.[1]

Vystudoval na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT vPraze obor jaderná fyzika aposléze zde do roku 1967 vyučoval. Vtomto roce byl vyslán do Ústavu jaderných výzkumů v Dubně na studijní pobyt. Po svém návratu koncem roku 1971 pracoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, avšak nebyla mu umožněna přímá účast na výuce. Věnoval se proto jen vědecké práci, zejména vrámci laboratoře van de Graaffova urychlovače iontů, kterou založil a vedl. Po roce 1989 se ujal pedagogické práce, vroce 1994 se habilitoval avroce 1999 byl jmenován profesorem pro obor fyzika.

Působil jako předseda Akademického senátu UK a od roku 1994 jako prorektor pro rozvoj univerzity. Roku 2000 se stal rektorem UK a mandát obhájil i pro období 2003–2006. V letech 2000 až 2006 byl také předsedou České konference rektorů. Jako rektor musel řešit otázku nezákonné volby děkana a krizi vedení Katolické teologické fakulty a za úspěšné vyřešení byl vyznamenán papežským Řádem sv. Řehoře Velikého. Zastával i další veřejné funkce, byl jmenován rytířem francouzského Řádu akademických palem a obdržel další vyznamenání.

Vroce 2003 byl navržen jako vhodný kandidát-nestraník na funkci prezidenta ČR, avšak kandidaturu nakonec odmítl.[2][3] Obával se, že by se musel ucházet i o hlasy komunistů, kdežto jiní by mu vyčítali, že sám v letech 1965-1969 byl členem strany.[4][5]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 kandidoval na 4. místě kandidátní listiny Evropské demokratické strany[6], ale neuspěl (EDS se do EP nedostala).

Od roku 2015 pracuje na projektu mezinárodního laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech jako manažer vnějších vztahů.

Je ženatý (manželka Ludmila) a má dceru Barboru.[7]

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]
  • 1956–1959 – 1. jedenáctiletá střední škola vTrnavě
  • 1959–1964 – Fakulta technická a jaderné fyziky ČVUT vPraze

Vědecká příprava

[editovat | editovat zdroj]
  • 1972 – titul CSc. – MFFUK vPraze
  • 1994 – docent exp. fyziky – MFFUK vPraze
  • 1999 – profesor exp. fyziky – UK vPraze

Zaměstnání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční stáže

[editovat | editovat zdroj]

Další aktivity

[editovat | editovat zdroj]
  • předseda České konference rektorů 2000–2006
  • člen Výboru Evropské univerzitní asociace vBruselu 2000–2006
  • člen Sněmu AVČR od 1998
  • člen Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj od 2004 do 2006, nyní stálý host
  • člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR sSÚJV vDubně
  • člen Výboru pro koordinaci spolupráce ČR sCERN vŽenevě
  • předseda Vědecké rady SÚJV vDubně
  • člen řídícího výboru International Association of Universities vPaříži

Vyznamenání a ceny

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Dobeš odvolal svého náměstka. Reformu VŠ povede Wilhelm – zpravodajství Českého rozhlasu, 31.5.2011
  2. Jařab s kandidaturou souhlasí, vládní strany ho zatím neoslovily. www.radio.cz [online]. [cit. 2010-04-05]. Dostupné varchivu pořízeném dne2005-05-14.
  3. Ve hře oprezidenta jsou tři lidé
  4. Illnerová ani Wilhelm na Hrad nechtějí. tiscali.cz [online]. [cit. 2010-04-05]. Dostupné varchivu pořízeném dne2005-04-04.
  5. Bývalý rektor UK chce do europarlamentu
  6. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. – 06.06.2009, Jmenné seznamy, Strana: Evropská demokratická strana [online]. Český statistický úřad, 2009 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
  7. 1 2 Medailon Ivana Wilhelma na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
  8. Univerzitu Karlovu nadále povede Ivan Wilhelm – zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 30.10.2002
  9. Ministr školství představí jednotlivé fáze pracovního návrhu vysokoškolského zákona zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 31.5.2011
  10. Fiala mění náměstky. Na ministerstvu končí Wilhelm a Němec [online]. lidovky.cz, 2012-08-19 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online.
  11. Ocenění za šíření dobrého jména Česka vzahraničí získalo 22osobností a institucí – zpráva na stránkách Českého rozhlasu, 4.5.2006
  12. http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý

od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–2000: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • 2022–2026: Milena Králíčková • od 2026: Jiří Zima

Seznam rektorů Univerzity Karlovy