VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Domin

⇱ Karel Domin – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Domin
👁 Karel Domin
Karel Domin
Narození4.května 1882
Kutná Hora
Rakousko-Uhersko👁 Rakousko-Uhersko
 Rakousko-Uhersko
Úmrtí10.června 1953 (ve věku 71let)nebo16.května 1953 (ve věku 71let)
Praha
Československo👁 Československo
 Československo
MístopohřbeníVyšehradský hřbitov
AlmamaterUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníbotanik, politik, pedagog, učitel, světoběžník, sběratel rostlin a vědecký sběratel
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
PolitickéstranyČeská státoprávní demokracie (1918–1919)
Československá národní demokracie (1919–1934)
Národní sjednocení (1934–1938)
Akce národní obrody (1938)
Strana národní jednoty (1938–1939)
Národní souručenství (od 1939)
Vlajka
ChoťGabriela Dominová, rozená Zdráhalová
RodičeKarel Domin a Adela Dimonová, rozená Lindnerová
PříbuzníGustav Adolf Lindner (děd)
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1933–1934)
👁 Logo Wikimedia Commons
 multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
👁 Image
Hrob Karla Domina na Vyšehradském hřbitově
👁 Image
Pamětní deska Karola Domina v Piešťanech

Karel Domin (4. května 1882 Kutná Hora[1] – 10. června 1953 Praha) byl český botanik, vysokoškolský pedagog a nacionalistický politik.

Narodil se vKutné Hoře, kde jeho otec Karel Domin (1851–1922) působil jako učitel na učitelském ústavu.[2] Dědečkem zmatčiny strany (a také kmortem ukřtu) byl Gustav Adolf Lindner. Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě vPraze. Po habilitaci vroce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se iexpedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil ovznik Tatranského národního parku.[3]

Vletech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a vletech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Angažoval se v nacionalistickém hnutí Vlajka, jehož čestným členem se stal roku 1936. Jako rektor se snažil ozískání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, vjejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze.

Vletech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za nacionalistické Národní sjednocení. Vdobě druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Po druhé světové válce a nástupu komunistů kmoci se již ke své vědecké práci nemohl pro své nacionalistické politické názory vrátit.

Karel Domin má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Domin.[4]

VPraze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova.[5][6] Jeho jméno nese iDominova skalka.

Dominovo jméno nese ilokalita vzápadoslovenském pohoří Považský Inovec (D. kopanica, někdy iD. lúka, asi 2 km jižně od Nové Lehoty, GPS 48.6384097N, 17.9701050E) nebo Dominova skalka ve Slavkovském lese.

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Čeněk Šlégl ve filmu Kantor Ideál z roku 1932 hraje roli jistého Karla Domina, majitele zámku.

  1. ↑ Matriční záznam onarození a křtu farnost Kutná Hora
  2. ↑ Karel Domin (1851-1922). Poznej Příbram [online]. [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  3. ↑ BÍLEK, Ondra. Karel Domin (1882 - 1953) Propagátor zákonné ochrany Tater, tj. národního parku [online]. Tatry.cz, 2003-12-17 [cit. 2011-07-16]. Dostupné varchivu pořízeném dne2008-09-24.
  4. ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.
  5. ↑ NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné varchivu pořízeném dne2011-08-27.
  6. ↑ UZEL, Radim. Dominova ulice, Praha–Stodůlky. Haló noviny [online]. Futura a.s., 28. 4. 2020 [cit. 12.5.2020]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823s. ISBN978-80-7360-796-8. S.127.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634s. ISBN80-7185-245-7. S.248.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 13. sešit: Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338s. ISBN978-80-7277-416-6. S.304–306.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)

1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)

1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–2000: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • 2022–2026: Milena Králíčková • od 2026: Jiří Zima
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Kategorie:
Skryté kategorie: