Jan III. Lohelius OPraem. O.Cr. resp. Jan Lohel (1549, Třebeň – 2. listopadu 1622, Praha) byl římskokatolický duchovní, premonstrát, opat Strahovského kláštera (1582–1612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr řádu křižovníků sčervenou hvězdou (obojí 1612–1622).

Jan Lohel se narodil vzápadočeské vsi Třebeň synem čeledína. Ve třinácti letech nastoupil jako pacholek do služeb premonstrátského kláštera vTeplé a vroce 1573 vstoupil do tohoto řádu. Po studiích na univerzitě vPraze se vrátil do Teplé, kde se stal vroce kazatelem a subpriorem.^[1]

V roce 1578 odešel do Strahovského kláštera, kde se stal nejdříve převorem a posléze (1582) opatem. Jeho kariéra strmě stoupala, vroce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátského řádu pro celou Svatou říši římskou a Polsko. Vroce 1602 se stal pražským světícím biskupem. Vzhledem knemoci pražského arcibiskupa Karla zLamberka byl též faktickým správcem arcidiecéze a 14. května 1612 jej papež Pavel V. jmenoval arcibiskupem koadjutorem správem nástupnictví. Po smrti svého předchůdce (18. září téhož roku) se tak skutečně stal 12. arcibiskupem pražským. Jeho nástupcem na postu opata Strahovského kláštera se stal Kašpar z Questenberka (1571 Kolín nad Rýnem – 28. června 1640 Praha).^[2]

Jako arcibiskup pracoval Jan Lohelius na postupném potlačování protestantismu a utrakvismu. Vroce 1617 nechal zbořit kostel vHrobě, který si protestanti postavili bez povolení na pozemku, který patřil cisterciáckému klášteru vOseku.^[3] Po propuknutí Českého stavovského povstání byl vypovězen zČech, do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. Vroce 1622 zakázal na území Českomoravské provincie podávat přijímání podobojí.