VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Miloslav_Vlk

⇱ Miloslav Vlk – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Očeském politikovi a poslanci ČNR pojednává článek Miloslav Vlk (politik).
Jeho Eminence
PhDr. Miloslav kardinál Vlk, dr. h. c.
Kardinál-kněz
35. pražský arcibiskup
10. biskup českobudějovický
23. primas český
👁 Miloslav kardinál Vlk, 2012
Miloslav kardinál Vlk, 2012
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
Jmenování27. března 1991
Emeritura13. února 2010
PředchůdceFrantišek Tomášek
NástupceDominik Duka
Titulární kostelBazilika Svatého Kříže
v Jeruzalémě
Heslo„Ut omnes unum sint“
„Aby všichni jedno byli“
Znak👁 Znak
Svěcení
Kněžské svěcení23. června 1968
Biskupské svěcení31. března 1990
Kardinálská kreace26. listopadu 1994
kreovalJan Pavel II.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Arcibiskup pražský (1991–2010)
  • Hlavní kaplan českého velkobailiviku maltsko-pařížskě obedience Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (2013–2017)
Zúčastnil se
Osobní údaje
ZeměČesko👁 Česko
 Česko
Datum narození17.května 1932
Místo narozeníLíšnice
Československo👁 Československo
 Československo
Datum úmrtí18.března 2017 (ve věku 84let)
Místo úmrtíPraha
Česko👁 Česko
 Česko
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbenív katedrále sv.Víta, Václava aVojtěcha
Národnostčeská
Vyznáníkatolické
Povoláníarchivář, esperantista, spisovatel, katolický kněz, historik a katolický biskup
Alma mater
  • Univerzita Karlova
    v Praze
  • Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta
    v Litoměřicích
Podpis👁 Podpis: PhDr. Miloslav kardinál Vlk, dr. h. c.
Webwww.kardinal.cz
👁 Image
 multimediální obsah naCommons
👁 Image
 citáty naWikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav kardinál Vlk (17.května 1932 Líšnice u Milevska – 18.března 2017[1] Praha) byl český katolický klerik a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, vletech 1990 až 1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo „Aby všichni jedno byli“. Kardinálem byl kreován dne 26.listopadu 1994.

Od roku 1991 do roku 2010 byl ztitulu pražského arcibiskupa primasem českým, což je čestný titul vyjadřující přednostní postavení mezi biskupy římskokatolické církve vČechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé (1991 až 1993) a později České biskupské konference (1993 až 2000), tuto funkci vroce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Vletech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 byl moderátorem setkání Hnutí Fokoláre.[2]

V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně voficiální, státem kontrolované části církve a částečně vneoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl boj za navrácení církevního majetku, okterý totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize Katolické teologické fakulty UK, vdobě jeho působení jednal Vatikán sčeskou církví také ořešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, znichž někteří byli či jsou ženatí.

👁 Image
Rožmitál pod Třemšínem, kde Miloslav Vlk působil vletech 1972 až 1978

Miloslav Vlk se narodil jako nemanželské dítě. Vprvních letech života jej vychovávali kromě matky také prarodiče. Jeho matka se vdala, když mu bylo šest let. Ipoté mu však zůstalo její příjmení za svobodna, což uněj spolu smatčiným citovým chladem vzbuzovalo pocit, že vrodině není zcela přijat.[3][4] Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu vroce 1952 pracoval krátce jako pomocný dělník ve slévárně,[3] následně nastoupil na základní vojenskou službu.[5]

Archivní praxe

[editovat | editovat zdroj]

Vletech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Po absolutoriu působil vroce 1960 krátce jako okresní archivář vTřeboni, další rok pak jako samostatný archivní pracovník vOkresním archivu vJindřichově Hradci. Vletech 1961–1964 působil ve stejné funkci vOkresním archivu vČeských Budějovicích. Jako podnikový archivář ve Státní bance československé pracoval vletech 1986–1988.[6]

Vlkovou odbornou prvotinou byl ikonografický rozbor výzdoby Betlémské kaple.[7] Jeho hlavním badatelským tématem se však stal Jenský kodex.[8] Publikoval oněm několik zásadních studií.[9]

V roce 1964 odešel studovat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Dne 23.června 1968 byl vysvěcen na kněze[10] a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. Vroce 1971 však musel toto místo zrozhodnutí úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). Vroce 1978 mu byl odebrán státní souhlas, což pro něj bylo jednou znejbolestnějších událostí jeho života.[3]

V letech 1978 až 1986 pracoval vPraze jako umývač oken a od roku 1986 jako archivář ve Státní bance československé, zároveň tajně vykonával kněžské povolání.

K 1.lednu 1989 mu byl vrácen státní souhlas, takže se mohl vrátit do duchovní správy, ato nejprve na Klatovsku, později na Šumavě.

Biskup českobudějovický

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Biskupský znak Miloslava Vlka jako biskupa českobudějovického

Dne 14.února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31.března 1990). Pustil se do obnovy diecézních struktur zdevastovaných komunistickou diktaturou a 18let dlouhou sedisvakancí (od smrti biskupa Josefa Hloucha), snažil se oobnovu církevního školství a řeholního života vdiecézi. Mimo jiné vroce 1990 založil Biskupské gymnázium J.N. Neumanna a zahájil přípravy na zřízení Jihočeské univerzity skatolickou Teologickou fakultou (kčemuž došlo až za jeho nástupce). Založil farnost sv.Vojtěcha a její správu svěřil salesiánům. Řadu jím zahájených projektů dokončil až jeho nástupce Antonín Liška.

Biskupská genealogie

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[11] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

Arcibiskup pražský

[editovat | editovat zdroj]

Dne 27.března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. Izde se pustil do obnovy komunistickou diktaturou zdevastované arcidiecéze. Snažil se oobnovu církevního školství (založil mimo jiné Arcibiskupské gymnázium vPraze, CSZŠ Jana PavlaII. a VOŠP Svatojánská kolej, Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu a vrátil do Prahy Arcibiskupský kněžský seminář), charitativní činnosti (vroce 1993 založil Arcidiecézní charitu) iřeholního života v diecézi. Dne 26.listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme.

Na pozvání Václava Havla se aktivně zúčastnil oslav 10. výročí 17.listopadu vroce 1999 ve Vladislavském sále a prostorách Pražského hradu.

👁 Image
Kardinál Miloslav Vlk

Z titulu svého úřadu musel řešit dlouhodobou a stále sílící krizi na Katolické teologické fakultě, na níž se dostal do tvrdého sporu sjejím děkanem Václavem Wolfem. Konflikt nakonec vygradoval na přelomu 20. a 21.století: vroce 2000 kardinál Vlk vetoval Wolfovo třetí zvolení děkanem a vroce 2002 mu odebral kanonickou misi pro vyučování katolické teologie.

V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil vŘímě konkláve, které zvolilo papeže BenediktaXVI.

Pozval do své diecéze trapistky.[12] Vlednu 2007 si založil osobní webové stránky.[13][14] Vtémže roce podal upříležitosti svých 75. narozenin (kanonický věk pro rezignaci na církevní úřad) rezignaci na arcibiskupský úřad, papež BenediktXVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby vúřadu setrval ještě dva roky.[15] Vlednu 2010 varoval před hrozbou islamizace Evropy.[16]

Jako formální hlava katolické církve usiloval omajetkové narovnání mezi církví a státem, nicméně parlament odhlasoval uzavření této otázky až vroce 2012 – stát vrátil majetek církvi. Obzvláště významný byl spor mezi církví a státem okatedrálu sv.Víta, spory okatedrálu ukončila 24.května 2010 dohoda mezi Vlkovým nástupcem, nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem.[17]

Vztahy s Řádem sv. Lazara

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Miloslav Vlk s melchitským patriarchou Řehořem III.

Kardinál Vlk byl od počátku 90. let pozorným pozorovatelem činnosti znovuobnovených rytířských řádů. Vroce svých 60. narozenin převzal dne 10.září 1992 záslužný velkokříž, udělený velmistrem řádu Françoisem de Cossé, vévodou zBrissacu – vyznamenání mu předal Ferdinand Menšík zMenštejna, bailli Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského.[18] Při této příležitosti udělil kardinál Vlk řádu své požehnání.

Dne 9.listopadu 2013 obdržel kardinál Miloslav Vlk při slavnostní investituře a bohoslužbě vbazilice Nanebevzetí Panny Marie vStrahovském klášteře zrukou melchitského patriarchy ŘehořeIII. Velkokříž sv.Lazara. Zároveň patriarcha ŘehořIII. předal a svěřil Miloslavu kardinálu Vlkovi duchovní správu českého velkobailiviku Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (maltsko-pařížská obedience).[19][20][21] Slavnostnímu obřadu předsedal Andreas Salvador Habsbursko-Lotrinský vzastoupení velmistra Dona Carlose Geredy deBorbón, markýze deAlmazán.

V roce 2010 ho zdůvodu dosažení kanonického věku vystřídal varcibiskupském úřadu Dominik Duka. Kardinál Vlk od té doby žil jako soukromá osoba, byť se značným vlivem ztitulu kardinála i zosobní autority. Vtéto době se mimo jiné angažoval vkauze kontroverzně odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka.[22]

V rozhovoru pro Český rozhlas vdubnu 2016 uvedl, že německá kancléřka Angela Merkelová zřejmě nedomyslela dopady evropské migrační krize, „protože stouto vlnou přišli i mnozí teroristi.“ Vlk dále řekl, že souhlasí snázorem papeže Františka, že je zapotřebí uprchlíkům pomoci, ale zároveň je třeba dbát na bezpečnost státu.[23]

Nemoc a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 2017 ohlásil vážné onemocnění, už oVánocích 2016 došlo kjeho čtyřdenní hospitalizaci.[24] Byla mu diagnostikována rakovina plic, jež již metastazovala do kostí.[25] Přestěhoval se na faru vKarlíně, kde se oněj staral tamní farář Miroslav Cúth (také fokolarín) se spolupracovníky a Janou Sieberovou (zakladatelkou domácího hospice Duha). Mezi těmi, kdo Vlkovi projevili účast, byl i papež František vosobním telefonátu. Vlkův zdravotní stav byl nestabilní a procházel závažnými zvraty.[26] Dne 18.února 2017 bylo oznámeno, že se mu přitížilo a že krvácel zdvanáctníku do dutiny břišní.[27]

Zemřel vsobotu 18.března 2017 ve věku 84let. Jako první ojeho smrti informoval Dominik kardinál Duka.

Klerikovy ostatky byly ve čtvrtek 23.března vystaveny ve Svatovítském dómu a oden později vkostele sv.Benedikta na Hradčanech.[28]

Jeho pohřeb se uskutečnil vsobotu 25.března ve svatovítské katedrále. Po církevních obřadech vedených Dominikem kardinálem Dukou byla rakev sjeho ostatky uložena vNové arcibiskupské kapli vkatedrále sv.Víta, Václava a Vojtěcha. Spočinul tak po boku svých předchůdců vúřadu pražského arcibiskupa a primase českého ThDr. et PhDr. Františka Kordače (1852–1934), Karla kardinála Kašpara (1870–1941) a Františka kardinála Tomáška (1899–1992). Vhrobce odpočívá též světící biskup pražský ThDr.Antonín Podlaha (1865–1932).

Prezident Miloš Zeman se pohřbu nezúčastnil. Vlkův skon komentoval slovy „odešel člověk hluboké víry a pevných, nekompromisních názorů“.[28] Předložený návrh na udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam však zamítl.

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Kardinál Vlk celebruje mši svatou v esperantu (forma ordinaria, versus populum)

Aktivně hovořil německy a italsky, pasivně ovládal ruštinu, francouzštinu, latinu a esperanto. Byl nositelem řady čestných teologických doktorátů vIllinois, Minnesotě (USA), Pasově (Německo), Krakově, Opolí (Polsko) a také řady čestných občanství vzahraničí.

Vmládí byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů, vroce 1995 přijal záštitu nad světovým kongresem katolických esperantistů vOlomouci, kde také vesperantu sloužil slavnostní mši; roku 2009 přijal čestné členství vČeské esperantské mládeži a záštitu nad Mezinárodním kongresem esperantské mládeže vLiberci, vjehož rámci také vneděli 19.července vlibereckém arciděkanském chrámě sv.Antonína Velikého sloužil mši svatou vesperantu.[29][30][31][32]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost

[editovat | editovat zdroj]
  • (polsky) Czas dojrzewania. Dietlinde Assmus rozmawia z arcybiskupem Pragi, Warszawa, Verbinum, 1995
  • (německy) Reifezeit. Dietlinde Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, München, Neue Stadt Verlag, 1996
  • (česky) Ve službě evangelia, Praha, Zvon, 1997
  • (česky) Rozhovory s kardinálem Miloslavem Vlkem (Otázky kladl a knižně zpracoval Jiří Zajíc, 1997)
  • (německy) Also Avanti! Dietlidne Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, Leipzig, St. Benno Verlag, 1999
  • (česky) Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících / ptala se Blanka Pirnosová, Praha, Portál, 1999
  • (německy) Wird Europa heidnisch? Miloslav Kardinal Vlk im Gespräch mit Rudolf Kučera, Augsburg, St. Ulrich Verlag, 1999
  • (česky) Vítězství Krista, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2003

Audiokazety

[editovat | editovat zdroj]
  • Křížová cesta akad. sochaře Karla Stádníka s textem kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Narodil se Kristus Pán. Třebechovický betlém s vánoční meditaci kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Vzkříšení. Velikonoční meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1999)
  • Seslání Ducha svatého, meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2000)
  • Slavnost Všech svatých. Meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2001)
  1. ↑ iDNES.cz. Zemřel kardinál Vlk. České katolíky vedl 18 let, politiky neměl rád [online]. MAFRA, a. s., 2017-03-18 [cit. 2017-03-18]. Dostupné online.
  2. ↑ VLK, Miloslav. K úmrtí Chiary Lubichové. Kardinál.cz [online]. 2008-03-17 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 BUREŠOVÁ, Zuzana. 13. komnata kardinála Miloslava Vlka [online]. Česká televize, 2012. Dostupné online.
  4. ↑ NOVOTNÁ, Marie. PhDr. Miloslav Vlk (1932 - 2017) [online]. Paměť národa, 2012-08-24 [cit. 2018-03-31]. Projekt: Příběhy 20. století. Dostupné varchivu pořízeném dne2018-04-02.
  5. ↑ Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s.r.o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN80-239-6706-1), str. 611
  6. ↑ Hoffmannová, Jaroslava; Pražáková, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí, Libri, Praha 2000, s. 694–695, ISBN80-7277-023-3
  7. ↑ Obrazy v Betlémské kapli. Rozbor historických pramenů, Časopis národního muzea, oddělení věd společenských 130, 1961, s. 151–169.
  8. ↑ vlu; ČTK. Národní muzeum a vydavatel představili faksimile Jenského kodexu. www.christnet.eu [online]. Christnet.eu, 2010-02-18 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. ISSN 1213-0877.
  9. ↑ K otázce předlohy Jenského kodexu, Sborník Národního muzea, řada A–Historie 17, 1963, s. 1–19; Paleografický rozbor Jenského kodexu, Sborník historický 14, 1966, s. 49–74; Jenský kodex – kodikologický rozbor, Sborník Národního muzea, řada A–Historie 21, 1967, s. 1–19; Traktát Zrcadlo duše v Jenském kodexu a jeho původ, In: Traditio et cultus, Karolinum, Praha 1993, s. 79–90.
  10. ↑ Espero Katolika, Decembro 1968. Romo: Internacia Katolika Unuiĝo Esperantista, 1968. ISSN 2072-5825. Citace: Ni gratulas al Miloš Kunc, Miloš Vlk kaj Josef Tandara, kiuj sacerdotiĝis la 23-an de junio ĉi-jara en Ĉeĥoslovakujo. (Blahopřejeme Miloši Kuncovi, Miloši Vlkovi aJosefu Tandarovi, kteří přijali kněžské svěcení 23.června tohoto roku vČeskoslovensku.)
  11. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
  12. ↑ Katolická církev. V pražské arcidiecézi vzniká nový trapistický klášter [online]. Česká biskupská konference, 2008-08-04 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  13. ↑ iDNES.cz; ČTK; ost. Kardinál Vlk spustil své internetové stránky. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-01-05 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  14. ↑ Kardinál.cz. Kardinál.cz [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné online.
  15. ↑ MIHALCO, Zdeněk. Vlk je dál hlavou české církve, papež jej nepustí. Fotografie Ondřej Besperát. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2007-05-19 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  16. ↑ SOUKUP, Jaroslav. Kardinál Vlk varuje před islamizací Evropy, nemá žádné duchovní zbraně. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2010-01-05. Dostupné online.
  17. ↑ Církev se konečně dohodla s Hradem na správě katedrály sv. Víta. Fotografie archiv; ČTK. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2010-05-24 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. ISSN 113-7693.
  18. ↑ S.4, 5. Reunion [pdf]. Vojenský a špitální řád svatého Lazara Jeruzalémského – Bohemia, n. g. o., prosinec 2013 [cit. 2018-03-31]. Roč. XXXVII, čís. 6, s. 4, 5. Dostupné online.
  19. ↑ Strahovský kostel. fanklub.gaudiumpraha.org [online]. 2013 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  20. ↑ Národní struktura:: Řád svatého Lazara Jeruzalémského. www.st-lazarus.cz [online]. [cit. 2017-01-23]. Dostupné online.
  21. ↑ Strahov. fanklub.gaudiumpraha.org [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  22. ↑ KUTIL, Tomáš. Vlk: papež rozhodne o kauze Bezák. Fotografie L‘Osservatore Romano. www.katyd.cz [online]. Katolický týdeník [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  23. ↑ Miloslav Vlk ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Fotografie Prokop Havel. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2016-04-28 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  24. ↑ Informace o zdravotním stavu pana kardinála Vlka. Kardinál.cz [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
  25. ↑ Novinky; ČTK. Kardinál Vlk má rakovinu plic. Fotografie Petr Hloušek. Novinky.cz. Borgis, a.s., 2017-01-23. Dostupné online [cit. 2018-04-01].
  26. ↑ ‚Rukama lékařů se udál zázrak.‘ Kardinála Vlka se přes noc podařilo stabilizovat. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2017-02-18, rev. 2017-02-18 [cit. 2017-02-18]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
  27. ↑ Zdravotní stav kardinála Vlka se prudce zhoršil. Kvůli rakovině krvácel do břicha. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2017-02-19 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online.
  28. 1 2 zr; čtk. Zeman na pohřeb Vlka nedorazí. Nejsem pokrytec, vzkázal. Právo. Borgis, a.s., 21. 3. 2017, s. 2. ISSN 1211-2119.
  29. ↑ Kardinál Miloslav Vlk sloužil v Liberci mši v esperantu. Fotografie Petr Šimr. Liberecký deník. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2009-07-21. Dostupné online [cit. 2018-04-01].
  30. ↑ APHA.CZ. Kardinál Vlk bude sloužit mši v esperantu. www.apha.cz [online]. Arcibiskupství pražské, 2009-07-13 [cit. 2018-04-01]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2018-04-03.
  31. ↑ THOSSOVÁ, Alena. Kardinál Vlk bude v Liberci sloužit mši v esperantu. www.christnet.eu [online]. Christnet.eu, 2009-07-13 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online.
  32. ↑ STB. Kongres? Spíše festival!. wp.wpublisher.cz [online]. 2009-07-20, rev. 2018-03-29 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  33. ↑ juml. Vlk, lékařka Svatošová a předseda ERC Černý obdrželi v senátu Svatováclavské medaile. www.christnet.eu [online]. Christnet.eu, 2008-10-04 [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. ISSN 1213-0877.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • (francouzsky) Alain Boudre: Laveur de vitres et archeveque. Biographie de Mgr Miloslav Vlk, Paris, Nouvelle Cité, 1994
  • (česky) Alain Boudre, Umývač výloh a arcibiskup. Praha, Nové město 2016.
  • (italsky) Alain Boudre: Miloslav Vlk a Praga un lavavetri diventa arcivescovo, Roma, Cittá Nuova, Roma, 1994
  • (italsky) Sara Regina: Miloslav Vlk: Da lavavetri a Cardinale, Milano, Ed. San Paolo, 1998
  • (česky) Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482s. ISBN80-85983-64-8. S.262–263.
  • (česky) Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298s. ISBN80-901103-0-4. S.1083.
  • (česky) Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775s. ISBN80-902586-9-7. S.726.
  • (česky) Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823s. ISBN978-80-7360-796-8. S.773.
  • (česky) Blanka Pirnosová: Koho má za zády? Čtyřicet dramatických let kardinála Miloslava Vlka, Praha, Nové Město, 2002
  • (česky) HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308s. ISBN80-7325-029-2. S.167–168.
  • (česky) PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky; Sdružení historiků České republiky (Historický klub); Východočeské muzeum, 1999. 373s. ISBN80-85268-84-1. S.329–330.
  • (česky) TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587s. ISBN80-7185-247-3. S.471.
  • (česky) GÁLIS Radek. Náš kardinál, jihočeské vzpomínky na Miloslava Vlka, České Budějovice, 2017

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Filmové záznamy


Předchůdce Miloslav Vlk Nástupce
Josef Hlouch 10. biskup českobudějovický
1990–1991		 Antonín Liška
František Tomášek 35. arcibiskup pražský
1991–2010		 Dominik Duka
František Tomášek 23. primas český
1991–2010		 Dominik Duka
— 1. předseda
České biskupské konference
1993–2000		 Jan Graubner
Carlo Maria Martini 4. prezident
Rady evropských biskupských konferencí
1993–2001		 Amédée Grab
Seznam českobudějovických biskupů
Českobudějovičtí diecézní biskupové

1. 1785–1813 Jan Prokop Schaaffgotsche • 2. 1815–1845 Arnošt Konstantin Růžička • 3. 1845–1850 Josef Ondřej Lindauer • 4. 1851–1883 Jan Valerián Jirsík • 5. 1883–1885 František Schönborn • 6. 1885–1907 Martin Josef Říha • 7. 1907–1920 Josef Antonín Hůlka • 8. 1920–1940 Šimon Bárta • 9. 1947–1972 Josef Hlouch • 10. 1990–1991 Miloslav Vlk • 11. 1991–2002 Antonín Liška • 12. 2002–2014 Jiří Paďour • 13. od r. 2015 Vlastimil Kročil
👁 Znak českobudějovického biskupství
Znak českobudějovického biskupství
Českobudějovičtí světící biskupové

2001–2002 koadjutor Jiří Paďour • od r. 2008 Pavel Posád
Jmenován, úřad však nepřevzal
Pozn. kurz. = pomocný biskup, biskup koadjutor či biskup, který nemohl převzít úřad
Portály: Česko | Křesťanství | Lidé
Kategorie:
Skryté kategorie: