Jako definující se běžně uvádí čtyři nebo pět anatomických znaků přítomných vždy alespoň vembryonálním stadiu:^[5][6][7][8]

• Struna hřbetní (chorda dorsalis, též notochord) – opora těla tvořená silně vakuolizovanými^[9] buňkami, vzniká z entodernu. Nachází se nad trávicí soustavou a pod nervovou trubicí. Představuje podélnou osu těla směřující od hlavy až kocasu. Upokročilejších strunatců vdospělosti zaniká a její funkci přejímá chrupavka či kost (páteř).
• Nervová trubice (neurocoel) – trubicovitá nervová soustava na hřbetní straně těla, ektodermálního původu. Umnohých strunatců se vhlavové části znervové trubice vyvíjí mozek a zbytek je mícha; centrální nervový systém umožňuje poměrně složité smyslové vnímání či dokonalý pohyb.
• Žaberní štěrbiny či alespoň váčky – vhltanu, alespoň během embryonálního vývoje. Procházejí skrze stěnu trávicí trubice a směřují ven ztěla. Unižších strunatců slouží mimo výměny plynů ikfiltrování potravy. Utěch suchozemských jsou silně redukovány a zřejmé jsou spíše jen vembryonální fázi.
• Pravý ocas – nezasahuje do něj trávicí trubice (nachází se celý až za řitním otvorem, je tedy postanální). Je vyztužen chordou či páteří.
• Endostyl (též podhltanová žláza), případně štítná žláza^[6] – vyvíjí se jako rýha vbřišní stěně hltanu, někdy produkuje hlen umožňující lepší posun potravy dále,^[10] navíc představuje úložiště jódu.^[5]

Mimo to se uvádí idalší rysy, které obvykle platí pro strunatce. Vakovité srdce (tedy stahu schopná céva) se nachází na břišní straně těla^[8] a pumpuje krev nejprve směrem khlavě. Uvětšiny strunatců je cévní soustava spjata sžábrami: odkysličená krev přichází do srdce či do kontraktilních cév, odkud je pumpována do žaber, načež se odvádí aortou do těla. Srdce tedy bylo původně venózní, ale po vzniku plic usuchozemských obratlovců se itoto změnilo a např. učlověka je samozřejmě do něj přiváděna ikrev okysličená.^[1] Trávicí trubice je trubicovitá a zakládá se vpodstatě podobně jako uostatních živočichů.^[6] Světločivné buňky oka (sítnice) se vyvíjí z ektodermu centrální nervové soustavy, nikoliv z epidermis.^[11]

Co se týče nejbližších příbuzných strunatců, některé ze znaků uvedených výše jsou vurčitých obměnách nalézány inapř. upolostrunatců. Mají například něco podobného jako je struna hřbetní – unich se tomu říká stomochord, vypadá poměrně podobně, ale zřejmě vznikl nezávisle, na základě konvergentní evoluce^[10] (jiné zdroje ho však naopak považují za homologii^[11]). Podobná je zřejmě situace sneurochordem žaludovců. Naopak jednoduché „žaberní štěrbiny“ polostrunatců jsou zřejmě do určité míry homologické (vývojově spjaté) spravými žaberními štěrbinami strunatců. Endostyl, další charakteristický orgán strunatců, se zřejmě vpravém slova smyslu upolostrunatců nevyskytuje.^[10]

Strunatci patří mezi druhoústé, tedy skupinu živočichů, která je pojmenována právě na základě typu embryonálního vývoje. Konkrétně se pro druhoústé ve většině embryologických učebnic uvádí, že ústa se tvoří až poté, co vznikl řitní otvor, a nevznikají zblastoporu, ale spíše na místě protilehlém. Navíc většina druhoústých tvoří tělní dutinu pomocí váčků, jež se vychlipují zstřeva (vzniká tzv. enterocoel). Konečně se uvádí, že druhoústí mají radiální typ rýhování.^[1][12][13] Jenže výjimek ztěchto pravidel je ustrunatců velké množství.^[13] Například uobratlovců se nevyskytuje enterocoel, ale naopak, tělní dutina se zakládá jako schizocoel^[14][15] (enterocoelie je typický pro část těla kopinatců a mihule^[16]). Mezoderm tedy často vzniká z velkých odštěpených bloků mezodermu či ze zakladatelských buněk, jež vcestovaly do prostoru budoucího mezodermu.^[16] Navíc mnozí strunatci nevytváří dříve ústa ani řitní otvor – namísto toho vblastoporu vzniká žloutková stopka,^[15] pak se uzavírá a řitní otvor se prolamuje nezávisle.^[16]

Pro strunatce je typické zakládání některých orgánových soustav vraných fázích embryonálního vývoje. Zdorzální (zádové) stěny střeva se odškrcuje pás mezodermu (chordamezoderm), zněhož vzniká struna hřbetní. Zjiné části mezodermu (stěny coelomu) se vyvíjí somity, jakési články, znichž vzniká segmentované svalstvo. Zektodermu se zase vchlipuje neuroektodermální pás buněk, který tvoří nervovou trubici. Žaberní štěrbiny vznikají obvykle zentodermu vychlípením, ale uobratlovců se na jejich vzniku podílí ivchlipující se ektoderm. (protože dochází kperforaci tělní stěny). Co se týče kosterní soustavy, pro strunatce je poměrně typické, že kostra (pokud se vyvíjí) má svůj původ vmezodermu a nikoliv vektodermu, jak tomu je umnohých jiných živočichů. Nakonec tak vzniká tělo strunatců složené zcharakteristicky vzájemně uspořádaných orgánů: toto uspořádání vyplývá právě zprůběhu embryonálního vývoje.^[1]

Podle moderních dat opříbuznosti pláštěnců, kopinatců a obratlovců si zřejmě můžeme udělat obrázek, jak vypadal primitivní (rozuměj „evolučně původní“) strunatec. Tento společný předek strunatců měl zřejmě zřetelnou tělní segmentaci, měl ploutevní lem, chordu po celé délce těla a také přímý vývoj. Pláštěnci jsou vmnohých ohledech zřejmě druhotně odvozená skupina, uníž např. vznikl nepřímý vývoj (přes larvu).^[16]

Vzniklo několik hypotéz, které se pokouší osvětlit vznik strunatců zdruhoústých předků:^[23]

• Aurikuláriová (též dipleurová hypotéza): předkem strunatců byla pohyblivá obrvená larva živočicha podobného křídložábrým (Pterobranchia). Zřady brv na zádové straně se postupně vyvinula nervová trubice, od dospělého křídložábrého byly „okoukány“ zase žaberní štěrbiny a chorda. Díky procesu neotenie se zlarev těchto živočichů podobných křídložábrým vyvinul jednoduchý pohlavně dospělý strunatec.^[23] Jenže tato teorie má itrhliny: proč je například dospělým strunatcům podobnější dospělec polostrunatců více, než larva, zníž se podle této hypotézy strunatci vyvinuli? Aproč se ustrunatců tak výrazně změnilo dorzoventrální (hřbetobřišní) uspořádání těla?^[16]

• Hypotéza inverzní (dorzoventrální inverze): předek strunatců měl nejprve podobné uspořádání orgánů, jako prvoústí – nervová soustava a svalovina na břišní straně (ventrálně), srdce na zádové straně (dorzálně). Tento předek zřejmě již měl nervovou trubici. Mutací tohoto tělního plánu došlo kradikální změně a celé tělo se invertovalo („obrátilo“ dorzoventrálně). Zřejmě ktéto inverzi nedošlo upolostrunatců, což znamená, že by to byl exkluzivní znak strunatců. Důkazem pro inverzní hypotézu je např. exprese genu bmp – uprvoústých se uplatňuje na zádech, udruhoústých na břišní straně.^[23]
• Hypotéza „hemichordate“ (zangl. výrazu pro polostrunatce): strunatci se vyvinuli zživočicha podobného polostrunatcům (již snervovou trubicí), během evoluce došlo ke zdůraznění a zveličení znaků typických pro polostrunatce. Přispět ktomu podle některých autorů mohla přestavba coelomových váčků a somitů na hlavové izádové části.^[23]
• Hypotéza bilaterálního předka: vpodstatě jde otvrzení, že vevoluci strunatců kničemu významnému nedošlo. Pohnutkou ktomuto názoru bylo zjištění vdevadesátých letech 20. století, že se genom strunatců vzásadních genech vlastně shoduje sgenomy velmi odlišných prvoústých živočichů, jako je např. octomilka (Drosophila). Příkladem podobnosti jsou různé Hox geny určující vývoj hlavy a hrudi, pax6 a six geny vočích či např. různé geny určující vývoj nervové tkáně, srdce, střeva a útrobního mezodermu.^[23]

Fosilních záznamů prvních strunatců je poskrovnu, je navíc velmi těžké přiřadit více než půl miliardy let starou fosílii kurčitému kmeni. Jejich těla postrádají kosti a jiné tvrdé části, a proto špatně fosilizují.^[24] Kúdajným strunatcům patří fosilní živočichové Yunnanozoon (spodní kambrium, Čcheng-ťiang, provincie Jün-nan), Cathaymyrus (totožné naleziště),^[1] Haikouella (spodní kambrium, Kchun-ming vČíně^[25]) a Pikaia (střední kambrium, burgesské břidlice, Britská Kolumbie).^[1]

• ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512s. ISBN80-200-0858-6.
• ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Praha: Scientia, 2006. 255s. ISBN80-86960-08-0.
• HAJER, Jaromír. Fylogeneze a systém strunatců. Ústí nad Labem: Univerzita JAP, přírodovědecká fakulta, katedra biologie, 2006. Dostupné varchivu pořízeném dne2012-01-10. Archivováno 10. 1. 2012 na Wayback Machine.

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu strunatci na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Taxon Chordata ve Wikidruzích
• (anglicky) Kmen strunatci na projektu „Tree of Life“ Archivováno 24. 2. 2007 na Wayback Machine.
• (česky) Kurzy morfologie živočichů na rocek.gli.cas.cz