Fleet 60K Fort byl jednomotorový kanadský vzpěrový dolnoplošník snavzájem stupněnými kryty kabin a pevným podvozkem ostruhového typu.

Společnost Fleet zahájila konstrukci nového typu, určeného kpokračovacímu výcviku, vroce 1938 a to zvlastní iniciativy.

Prototyp, poháněný motorem Jacobs L-6MB o246kW sdvoulistou vrtulí, poprvé vzlétl 22. března 1940 ve Fort Erle. Za řízení usedl šéfkonstruktér R. E. Young se zkušebním pilotem továrny T. F. Williamsem jako pozorovatelem. Létal bez označení až do května, kdy obdržel imatrikulaci CF-BQP. Po ukončení testů objenalo kanadské letectvo včervnu 1940 200 sériových letounů a převzalo prototyp, který dostal sériové číslo 3540 a nazvalo typ Fort.

První sériový Fort absolvoval úvodní let 18. dubna 1941. Následně RCAF přehodnotilo využití Fortu, když se ukázalo, že pilotní žáci nebudou moci přecházet přímo na operační typy. Výlučně pokračovací cvičný stroj kanadské letectvo nepotřebovalo a proto byla objednávka Fleetu 60K zkrácena na 100 kusů (sér. č. 3561-3660).

Forty sloužily zpočátku kvýcviku mezi typy De Havilland Tiger Moth a North American Harvard ve škole vUplands. První zkušenosti sletounem Fort nebyly dobré, projevovala se na nich nezkušenost továrny Fleet skovovou skořepinovou stavbou a se složitějšími systémy. Pro časté poruchy tak byly Forty využívány jen minimálně. Kabiny Fleetu 60K však byly prostornější a pohonná jednotka silnější než uTiger Mothu, který byl využíván kvýcviku radistů. Vúnoru 1942 byly proto na základně vRockliffe na Fortu 3573 vyzkoušeny instalace vysílače typu T-1083 a přijímače R-1082. Ze zadní kabiny bylo vymontováno vybavení isedadlo, které bylo nahrazeno novým, obráceným směrem vzad. Do zadní části trupu byla namontována radiovýstroj a na trup přidána kruhová rámová anténa vprůhledném krytu. Upravené letouny dostaly označení Fleet 60K Fort II. Se sňatými kryty hlavních noh podvozku, které upůvodních strojů sloužily knácviku zatahování podvozku, sloužily u2. školy radistů vCalgary a u3.školy radistů ve Winnipegu.

Těžká radiovýstroj však způsobila posun těžiště letounu vzad, což nepříznivě ovlivňovalo letové vlastnosti, navíc selhávaly brzdy, praskalo olejové potrubí a často docházelo kpožárům za letu. Během tří let užívání při výcviku radistů byly při nehodách odepsány 23 Forty II. Další tři byly odepsány pro nerentabilitu opravy. Původní neupravené stroje sloužily ujednotek kvýcviku letu podle přístrojů a přezkušování pilotů. Vdubnu 1945 byly zbývající exempláře zrušeny.

Údaje podle^[1]